VYMEZENÍ OBORU KLINICKÁ NEUROPSYCHOLOGIE
Klinická neuropsychologie je specializace, která aplikuje principy diagnostiky a terapie založené na současném vědeckém výzkumu lidského chování a jeho vztahů k normální a abnormální funkci centrálního nervového systému. Specializace se věnuje porozumění vztahům mozek-chování a aplikaci těchto vědomostí na neuropsychické poruchy.
Parametry a kritéria definující profesionální praxi v klinické neuropsychologii
Klinická neurospychologie je specializovaná oblast poznatků s itra a interdisciplinárními základy. Z pohledu profesní sociologie se jedná o specializaci, která je charakteristická aktivitami v rozličných vědeckých a profesních oblastech. Základní oblasti pro praxi klinické neuropsychologie zahrnují psychologické a behaviorální projevy neurologických, neuropatologických, patofyziologických a neurochemických změn u onemocnění mozku a všech abnormalit centrálního nervového systému, které vznikají během vývoje.
Rozvoj této specializace nevychází pouze z vědecky založeného profesního fungování, vztahujícího se k profesi psychologie, ale také dalších souvisejících oborů, jako je medicína, vzdělávání a právo.
Základnu této odborné specializace tvoří 3 oblasti:
1. Základní experimentální výzkum ve fyziologii a kognitivní psychologii
2. Vývoj kvalitativních a kvantitativních neuropsychologických postupů a procedur pro klinickou praxi.
3. Syndromologická analýza behaviorálních projevů lézí centrálního nervového systému.
Rozvoj této specializace je také významně ovlivněn zaváděním formalizovaných procedur pro akreditaci vzdělávacích programů a odborných kompetencí.
1. Populace
Populace dospělých neurologických pacientů, zahrnující cerebrovaskulární onemocnění, novotvary CNS, infekční a virové choroby CNS, degenerativní onemocnění, traumatická poškození mozku, demyelinizační choroby a demence. Psychiatrická populace především zahrnuje somatoformní poruchy, primárně pseudoneurologického charakteru; depresi jako součást a/nebo diferenciálně diagnostickou kategorii k demencím, psychózu jako pseudodegenerativní poruchu a jako diferenciálně diagnostickou kategorii v rámci rozlišení od behaviorálních symptomů a poruch u vybraných neurologických onemocnění, jako je například epilepsie aj.
Lékařské a chirurgické populace pacientů zahrnující především starší osoby, které mohou mít některé neuropsychologické deficity spojené s časnými fázemi degenerativních onemocnění, které mohou komplikovat léčebný a chirurgický proces; kandidáti na transplantaci ledvin a dialýzu; kandidáti kardiochirurgických zákroků včetně transplantace srdce; pacienti s chronickou bolestí, jak funkčního či organického původu.
Děti a dospívající s poruchami učení vývojového či organického původu, kteří jsou referováni pediatry, dětskými neurology; děti a dospívající se všemi typy neurologických onemocnění. Narůstající populace uživatelů chemických látek (zvláště drog a alkoholu), demence u AIDS a následek vlivu toxických látek.
2. Potíže (psychologické, biologické, sociální)
Klinická neuropsychologická diagnostika nejčastěji zahrnuje: diferenciální diagnostiku neurologických a psychogenních syndromů; diferenciální diagnostiku mezi dvěma či více suspektními etiologiemi mozkových dysfunkcí; evaluace zachovaných a poškozených funkcí sekundárních u kortikálních či subkortikálních poruch; stanovení neurobehaviorálních základů měření pro monitoraci progresivních cerebrálních onemocnění a jejich úzdravy; porovnání pre- a post- farmakologických, chirurgických a behaviorálních intervencí; zhodnocení vyšších korových funkcí pro formulaci rehabilitačních strategií.
Problematika intervencí zahrnuje návrh procedur pro využití - zachovaných funkcí ke kompenzaci funkcí poškozených; udržení poškozených funkcí a podpora vyšší úrovně adaptivního výkonu; a environmentální (ekologické) manipulace podporující efektivní výkon.
Primární funkce klinického neuropsychologa se vztahuje ke zdraví, edukaci a právu; agenturám a institucím; a dalším institucím (např. soudy, školy, rehabilitační zařízení a zařízení všeobecné lékařské péče). Klinická praxe je rovnoměrně rozdělena mezi nemocniční/lékařkou péči, soukromou praxi či jejich kombinaci.
3. Procedury a technologie
Klinická neuropsychologie zahrnuje neuropsychologickou diagnostiku a kognitivní remediaci a intervence, konzultace, vzdělávání, poradenství pro pacienty a jejich rodiny; vybrané psychoterapeutické postupy nebo behaviorální terapie vhodné pro neurologické pacienty.
Základnou klinické neuropsychologie je znalost specifické struktury a procesu vedení rozhovoru, diagnostika intelektu, postojů, zájmů a osobnosti; vybraných psychoterapeutických a poradenských intervencí, konzultační dovednosti; pedagogické a etické znalosti a dovednosti. Nadstavbu tvoří specializované klinické neuropsychologické kompetence zahrnující efektivní získání anamnézy, identifikaci neurobehaviorálních problémů a jejich dopadů; aplikaci široké škály neuropsychologických diagnostických postupů na rozličné populace pacientů; konstrukci testů a jejich validizaci; návrh podpůrných intervencí a jejich aplikaci v praxi; individuální a skupinové konzultace; vzdělávání a profesní etiku v neuropsychologii.Tyto kompetence jsou dosahovány prostřednictvím praktických dovedností ukotvených v bodech 1, 2, 3 a zároveň je svou povahou přesahují.
Přestože se tyto kompetence překrývají s dalšími klinicko-psychologickými disciplínami ve smyslu všeobecných praktických znalostí a dovedností, zároveň je nezbytný rozvoj spolupráce a osvojování si vědomostí v neurobehaviorálních aplikacích, které zahrnují základy v kognitivní, experimentální, fyziologické psychologii a klinických neurovědách. Takovéto rozšiřování vědomostí a aplikací může být získáváno v postgraduálním a postdoktorském vzdělávání ve specializovaných klinických neuropsychologických programech.
Description of the specialty of clinical neuropsychology approved by APA Council of Representatives (1996, re-approved 2003)